Matematická žabí skákanka!

Rak

load 3D

Raci, stejně jako žáby, jsou skutečnými veterány naší planety! Korýši, k nimž patří i raci, se na Zemi vyskytují již více než 200 milionů let – to znamená, že tu žili ještě dříve, než se na obloze objevili první ptáci!

Během všech těch milionů let se raci prakticky nezměnili. Jejich stavba je tak dokonalá, že přežily všechny velké přírodní katastrofy. Proto je vědci někdy nazývají „živými zkamenělinami“ – je to, jako by z pravěku přežil až do dneška někdo, kdo každý den snídal s dinosaury!

Rak říční je ve střední Evropě původním druhem raka. Kdysi, ještě před 150 lety, byl zde v řekách a jezerech tak běžný, že se lovil po tisících. Bohužel dnes setkat se s ním je opravdová vzácnost a je chráněný.

Má velmi vysoké nároky – žije výhradně v čistých, chladných a dobře okysličených vodách. Stačí, aby byla voda jen trochu špinavá, a rak se odstěhuje. Proto ho vědci nazývají „barometrem čistoty vody“ – tam, kde rak žije, je voda určitě křišťálově čistá!

Máme pro vás několik zajímavých faktů o životě raků!

Neobvyklé fakty o rodičovství u raků.

Většina ryb naklade jikry a prostě plave dál – a z jiker se pak vylíhnou maličké rybky. U raků je to však jinak!

Máma-nosička.

Samice raka říčního nosí svá vajíčka... pod ocasem! Snáší až 200 vajíček a přilepí je na spodní stranu svého zadečku. Během následujících 6 měsíců je samice doslova nosí všude s sebou – plave, jí, schovává se v norách, a její ocas je neustále ohnutý, aby byla malinká vajíčka v bezpečí a měla neustálý přísun čerstvé, okysličené vody.

Bílé vodní bytosti.

Když se po půl roce z vajíček vylíhnou malí raci, jsou… zcela průhlední a bílí! Vypadají jako malé, vodní přízraky. Teprve po prvním svlékání (tedy po odhození krunýře) začínají nabývat barev. Navíc během prvních 10 dnů se malinké raky vůbec nevzdalují od maminky – drží se jejího zadečku, jako by to byl jejich první domov. Maminka je stále chrání a oni se živí zbytky žloutku, které jim ještě zbyly z období života ve vajíčku.

Zajímavá anatomie raků.

Odhození krunýře, neboli línání

Raci mají tvrdý krunýř, který je chrání jako rytířská zbroj. Ale je tu jeden problém – krunýř neroste společně s rakem! Aby rak mohl dorůst, musí čas od času svléknout svůj starý krunýř a počkat, až nový ztvrdne. Je to jako kdybys musel každý rok svléknout svou kůži a několik dní chodit v něčem měkkém jako želé! Když se rak svléká, je zcela bezbranný – měkký jako guma. Schovává se tehdy v nory a čeká, až nový krunýř ztvrdne. Mladí raci se línají dokonce i několikrát do roka, protože rychle rostou. Starší raci se línají méně často – někdy jen jednou za dva roky. Zajímavé je, že starý krunýř... raci sami sežerou! Ve starém krunýři je hodně vápníku, který se hodí k vybudování nového.

Někdy lze najít prázdný krunýř raka. Zejména pod kameny, v prohlubních na březích, v porostech rostlin nebo pod ponořenými větvemi. Takový prázdný krunýř vypadá téměř stejně jako živý rak. Pokud takový prázdný krunýř raka říčního najdete, vyplatí se pořídit fotografie a nahlásit svůj nález. Pomůže to při ochraně tohoto druhu.

POZOR!!! Nehýbejte s prázdným krunýřem ani ho neodnášejte!!! Rak může být schovaný ve své noře někde poblíž. Je unavený, oslabený a především měkký jako želé. A prostě čeká, až mu alespoň trošku ztvrdne nový krunýř. Potom se vrátí do prázdného krunýře a bude ho pomalu rozdrcovat a postupně pojídat. Pro něj to znamená bleskové dodání minerálů nezbytných pro ztvrdnutí nového krunýře. Pokud mu sebereš starou skořápku, rak bude muset hledat potřebný vápník někde daleko, a na to nemá sílu!

Oči jako periskopy

Rak má oči umístěné na pohyblivých sloupcích, jako malé periskopy ponorky! Díky tomu může pozorovat okolí, aniž by vystavoval zbytek těla. Navíc jeho oči mohou pracovat nezávisle na sobě – jedno se dívá doleva, druhé doprava! Rak také vidí barvy, ale ne tak ostře jako my – spíše jako přes závoj. Naopak dokonale vnímá pohyb a změny intenzity světla.

Dvě různá klepeta:

Rak říční má dvě velké klepeta, ale... nejsou stejná! Jedno klepeto je větší a mohutnější – slouží k drcení tvrdých ulit šneků nebo pancéřovaných larev hmyzu. Druhé je menší a hbitější – funguje jako pinzeta a slouží k uchopování jemnějších věcí, např. kousků rostlin. Je to, jako byste měli v jedné ruce kladivo a ve druhé pinzetu!

Dýchání pod vodou a nad vodou:

Rak dýchá žábrami, které má skryté pod krunýřem po stranách těla – podobně jako ryby. Dokáže však přežít mimo vodu i několik hodin, pokud má žábry vlhké! Proto lze někdy narazit na raka, který se pohybuje po zemí, např. v deštivé noci, když přechází z jedné vodní nádrže do druhé.

Super schopnosti raků

Útěk pozpátku.

Představte si tvora, který dokáže uniknout před nebezpečím… tím, že couvá! Není to vtip – rak říční, když vycítí ohrožení, prudce mávne ocasem a vystřelí dozadu jako kulka z pušky. V zlomku vteřiny rak zmizí ve své noře, než dravec stačí mrknout.

Regenerace – obnova končetin:

Rak má ještě jednu úžasnou schopnost – pokud přijde o klepeta nebo nohu (např. při boji nebo když ho uloví dravec), tak... mu vyroste nová! Tomu se říká regenerace. Nová končetina je zpočátku maličká, ale s každým svlékáním roste čím dál tím víc, až nakonec dosáhne normální velikosti. Bohužel tento proces trvá dlouho – někdy dokonce i několik let. Někdy rak ztratí končetinu i při opouštění starého krunýře.

Noční ninja:

Rak říční je opravdový noční ninja! Přes den se skrývá v norách, pod kameny nebo v kořenech pobřežních stromů. Teprve po setmění vyráží na „lov“. Rak však není typickým lovcem – je to spíše čistič. Prostě sežere vše, co leží na dně. Díky tomu plní roli „uklízeče“ – bez něj by dno řek a jezer bylo pokryto hnijícími zbytky.

Život v zimě:

V zimě, když voda velmi vychladne, rak zpomaluje tempo. Nepadá do hlubokého zimního spánku jako žába, ale stává se velmi málo aktivním. Schovává se hluboko v noře, kterou si často vyhrabává do hloubky až jednoho metru, a čeká na jaro. Zajímavé je, že raci kopou své nory tak precizně, že mají speciální „komín“ pro větrání – aby i v uzavřeném prostoru měli přísun čerstvé vody!

Něco k zamyšlení a k zapamatování – račí mor!

Víte, že rak říční je smrtelně ohrožen... svými příbuznými z Ameriky?

Jak se to stalo?

Na konci 19. století lidé dovezli ze Severní Ameriky další druhy raků – např. raka pruhovaného a raka signálního. Tito američtí raci vypadali podobně a byli také jedlí, takže byli chováni v evropských vodách. Byl tu však jeden problém – američané byli odolní vůči nebezpečnému houbovému parazitovi, který vyvolával nemoc zvanou „račí mor“.

Američtí raci neonemocněli – byli pouze nositeli. Ale když se houba dostala do vod, ve kterých žili naši raci říční, začali hromadně onemocňovat. A pro raka říčního je „račí mor“ prakticky vždy smrtelný.

Rozsah tragédie:

Představte si, že kdysi se rak říční vyskytoval na stovkách a tisících místěch. Dnes z tohoto obrovského počtu zbývá pouhých několik procent! Je to, jako by z mocného království zbylo jen několik vesnic. Proto vědci pracují na ochraně raka říčního – zřizují speciální chovy a vypouštějí mladé raky do čistých jezer, daleko od amerických vetřelců.

Svět raků je stejně fascinující jako svět žab, jako celá ta bohatá příroda! A co když právě vy najdete způsob, jak vyléčit raky říční?

Koi

Ryby jsou v porovnání s žabami či raky absolutními rekordmany. První druhy ryb se objevily před více než 500 miliony let. Nepřipomínaly však příliš dnešní exempláře. Teprve mnohem později, přibližně před 400 miliony let, se začali formovat předchůdci ryb, jak je známe dnes. Aniž bychom zacházeli do podrobností, hlavní větev tohoto druhu se tehdy rozdělila na dvě skupiny.
Z jedné z nich (kostnaté ryby) pochází více než 95% všech rybích druhů, které dnes známe.
A z té druhé (ryby s chrupavčitou kostrou) – mimo jiné žraloci a rejnoci.

• Představte si svůj rodokmen. Máte rodiče, prarodiče, praprarodiče, a kdybychom šli v čase zpátky miliony let, došli bychom k prapředkům, kteří žili v pravěkém oceánu. Byli to tvorové, kteří vypadali jako ryby.
• Jednoho dne se ale tito naši „rybí dědečkové a babičky“ rozhodli, že prozkoumají souš.
• • Z ploutví jim postupně vyrostly nohy a ruce.
  • Místo žáber se jim vyvinuly plíce, aby mohli dýchat vzduch.
  • Postupem času se z nich stali obojživelníci, pak plazi, savci a nakonec i my – lidé.

• Vědci, kteří zkoumají vývoj života, používají jedno pravidlo: Z rodiny se nedá utéct.
  Protože všichni lidé, psi, ptáci i sloni pocházejí z těchto pravěkých ryb, jsme z pohledu vědy vlastně všichni jenom takové hodně vylepšené „suchozemské ryby“.
• • Důkaz máme přímo v těle!
    Když se miminko vyvíjí u maminky v bříšku, v prvních týdnech má na krku malé rýhy, které vypadají úplně stejně jako rybí žábry. Teprve později se z nich vytvoří uši, čelisti a krk. I kosti v našich rukách jsou poskládané skoro stejně, jako byly kosti v ploutvích našich pradávných rybích předků.
  • Takže až příště uvidíte v akváriu plavat rybu, můžete jí klidně zamávat jako své hodně, hodně vzdálené sestřenici!

Vztahy mezi člověkem a rybami se vyvíjely od prostého lovu až po chov. Pro lidi představují ryby nejdůležitější zdroj bílkovin, vitamínů a omega-3 mastných kyselin, které jsou důležité pro fungování lidského srdce, mozku a zraku. Ryby však hrají důležitou roli také v ekosystému a kultuře.

Ryby jsou třetí nejoblíbenější skupinou domácích zvířat na světě. Pozorování akvárií má na člověka uklidňující účinek. A tím se dostáváme k jedné z postav této hry.

Neobyčejný, ale obyčejný původ

load 3D

Koi ohromují svou barevnou pestrostí, ale ve skutečnosti jsou to obyčejní... kapři! Kapr však není jen obyčejná ryba, je to jedna z nejdůležitějších sladkovodních chovných ryb na světě.

V mnoha zemích, v jejich tradicích a kulinářské kultuře, zaujímá kapr zvláštní místo jako hlavní štědrovečerní pokrm. Jako zdroj potravy byl kapr znám již ve starověkých zemích: Číně a Persii. Kapři se chovali výhradně pro potravinářské účely, nikdo nevěnoval pozornost jejich barevnosti. První zmínky o zajímavém zbarvení těchto ryb pocházejí ze starověké Číny. Jednalo se však pouze o kuriozity.

A tady je ještě jedna zajímavost – ve starém Japonsku chovatelé kaprů na zimu vytahovali ryby z rybníků a umisťovali je do vodních nádrží pod podlahou svých domů! Byl to pro ně velmi důležitý zdroj potravy během těžkých zimních měsíců.

A právě tito lidé si v určitém okamžiku všimli, že některé z těchto ryb mají zajímavé barvy. Bylo to kolem roku 1830. Začalo se cíleně chovat a křížit ty nejkrásnější jedince. Byly vyšlechtěny tak krásné exempláře, že když byly poprvé představeny širší veřejnosti na výstavě v Tokiu v roce 1914, svět byl unešen. A tuto výstavu tehdy navštívilo přes 7 milionů lidí! Samozřejmě nejen kvůli rybám, ale přesto to byla značná návštěvnost.

Co to vlastně znamená „koi“?

Slovo „koi“ v japonštině znamená prostě kapr. Pro Japonce jsou však tyto barevné ryby opravdovými superhrdiny! Podle staré, krásné legendy jsou kapři symbolem neobyčejné síly, odvahy a vytrvalosti. Tato legenda má sice čínský původ, ale byla plně přijata japonskou kulturou, kde se kapři (nishiki-goi) stali národním symbolem houževnatosti a úspěchu.

• Vypráví o velkém hejnu kaprů, které plulo proti proudu Žluté řeky a bojovalo s prudkým proudem. Když dorazili k obrovskému vodopádu, většina z nich to vzdala. Jeden, nejsilnější kapr, však nepřestal skákat a bojovat s burácející vodou, až nakonec vyskočil až na samý vrchol.
• Bohové byli jeho neobyčejnou vytrvalostí tak okouzleni, že ho za odměnu proměnili v mohutného zlatého draka! Proto dnes kapři koi připomínají dětem po celém světě, aby se nikdy nevzdávaly, vytrvale usilovaly o svůj cíl a věřily, že každou překážku lze překonat.

Výjimečné superschopnosti kaprů koi

Dnes se kapři koi chovají a jsou obdivováni po celém světě. Možná nemají takové super schopnosti jako žáby nebo raci, ale nejde jen o obyčejné kapry.

Inteligence

Například – koi jsou překvapivě inteligentní! Dokážou rozpoznat svého pečovatele. Když se přiblížíte k jezírku, hned k vám připlavou, protože vědí, že za chvíli dostanou jídlo. Cizího člověka však budou pozorovat z bezpečné vzdálenosti. Navíc rozpoznají dokonce i kroky! Pokud se jejich pečovatel prochází bosý po dřevěném molu, koi si tento charakteristický zvuk zapamatují a připlavou, jako by je někdo zavolal. Nemají sice uši, ale jsou velmi citlivé na jakékoli vibrace vody.

Paměť

Mají také skvělou paměť. Umí se naučit jíst z ruky, a některé jedince lze dokonce... pohladit! V Japonsku se s nimi zachází téměř jako s domácími mazlíčky – dávají se jim jména a ryby na ně dokážou reagovat. Představte si rybu, která k vám připlave, když ji zavoláte jménem!

Citlivost

Věděli jste, že některé odrůdy koi se mohou... popálit na slunci? Bílé a červené šupiny jsou citlivé na silné UV záření, proto se koi v horkých, slunečných dnech schovávají ve stínu. Nejraději pod velkými listy vodních lilií, které plavou na hladině jezírka jako přírodní slunečníky. To je jeden z důvodů, proč jsou v japonských vodních zahradách lilie tak důležité – poskytují rybám ochranu před sluncem. A v naší hře po listech skáče žabka a řeší matematické hádanky!

Rybki obry

Koi mohou také dorůst do opravdu pozoruhodných rozměrů – dokonce až do jednoho metru na délku! A čím jsou starší, tím krásnější barvy mají. Některé vzory na jejich šupinách jsou tak jedinečné, že každý exemplář vypadá jako živé umělecké dílo. Není divu, že se jim v Japonsku říká „plovoucí květiny“ nebo „živé klenoty“.

Dlouhověkost

Koi se také dožívají opravdu vysokého věku. Životnost 50–70 let není u koi vůbec nic neobvyklého. Nejslavnější kapr koi jménem Hanako se prý dožil... 226 let! Přežil sedm majitelů a pamatoval si časy ještě před vynálezem žárovky.
Ale... chvilka pro zamyšlení.
Pokud si spočítáte ta léta, všimnete si něčeho podivného: kapr Hanako se měl narodit v roce 1751. To je téměř o 100 let dříve, než se v Japonsku vůbec začalo chovat barevné kapry koi! Jak je to možné?

Chov

Nejznámějším místem chovu těchto ryb je samozřejmě Japonsko, konkrétně horská oblast Niigata. Právě tam to všechno začalo. A právě japonské koi jsou považovány za vzor krásy a na aukcích dosahují doslova astronomických cen. Existují však také chovy v Evropě, USA a v některých asijských zemích. Jedna z největších a nejprestižnějších chovných stanic se nachází v Polsku.

Možná i jsou japonské koi vzorem krásy. Ale svět se nezastaví a neustále se něco mění! Možná budete právě vy... tím, kdo jednou vyšlechtí tu nejkrásnější koi?